Odcházela jsem zhnusena.
Na programu nebyla ani nejmenší zmínka o tom, že půjde o jakousi parodii či ostrou satiru na církev či něco podobného. Z těch pár slov o přestavení vypadala avizovaná performance jako veselá taškařice. Proč nevarujte návštěvníky předem? Můžete mi prosím sdělit, proč se toto v Činoherním studiu “hraje”?
Zdraví Barbora Matulová
Již od prvních okamžiků zmíněného vystoupení jsem však začal pociťovat silné rozpaky. Ty následně vystřídal hluboký údiv a poté se dostavilo znechucení a odpor… Autor performance si totiž zvolil téma, které je pro mě nadmíru osobní. Předmětem Maryškovy satiry se tentokrát mělo stát “papeženství”, přesněji řečeno osoba papeže a samotná instituce papežství. J. Maryško na to šel vskutku od podlahy. Nepokrytý zlovolný výsměch, vulgarita, zneucťování. Z pohledu katolíka, jímž jsem, se jednalo o zjevné, byť patrně nevědomé, rouhání.
Zpočátku jsem se domníval, že se snad jedná jen o jakýsi vyšinutý a nedomyšlený úvod, že téma se již záhy změní. Bohužel, nestalo se. Série hrubě posměšných, obscénních variací na téma “papež a papeženství” pokračovala dál a dál. Rychle jsem tedy odešel.
Po celý zbytek večera jsem si kladl otázku, zda si je J. Maryško vůbec vědomý toho, co činí. Proč si zvolil právě takové téma? Proč má potřebu posmívat se právě církvi a papeži? Uvědomuje si, že to může být pro někoho z přítomných zraňující a urážlivé? Představme si, že bychom na jevišti (a v hledišti by třeba seděl nějaký věřící Žid) kupříkladu plivali na Zeď nářků v Jeruzálemě. Nebo bychom zde v přítomnosti muslimů močili na Korán. Nebo bychom před buddhisty hrubě znevažovali Dalajlámu. Jednalo by se o zábavné, morálně neproblematické počínání? Nebyl by to spíše projev vulgarity, zlovolnosti a primitivismu? Je snad veřejné znevažování a obscénní zesměšňování náboženských skutečností, k nimž chovají lidé ducha vztah hluboké, niterné úcty (a lásky), projevem tvůrčí svobody, jíž je na místě schvalovat či dokonce obdivovat? Nejedná se spíše o její zlé a hloupé zneužití?
Dovedu si představit, jakou bouři nevole tento příspěvek vyvolá. Hleďme, zase jeden náboženský (”černoprdelnický”) tmář, který chce bránit rozletu bezmezné umělcovy svobody. Ó, nikoliv. Nechť si tvůrci dopřávají svobody měrou vrchovatou! Jen by bylo dobré si občas položit otázku, jak s takovou svobodou naložit. A také by bylo dobré opravdu rozumět tomu, co mám v úmyslu “parodovat”. Ví J. Maryško, co představuje instituce papežství? Slyšel někdy nějaké poselství současného papeže, a pakliže ano, zamyslel se nad ním? Ví, co církev hlásá a učí? Nebo si o ní myslí totéž, co většina obyvatel severních Čech: že se pravděpodobně jedná jen o jakýsi přežilý spolek zavilých zpátečníků (sestávající do značné míry z pedofilních kněží), kteří z čistě mocenských důvodů či intelektuální omezenosti brání modernímu člověku žít v souladu se jeho přirozenými potřebami: “potřebou” promiskuity, banálního konzumně-materialistického přežívání, rezignace na hlubší myšlení, estetické degenerace…
O hereckém a komediálním nadání J. Maryška nepochybuji. Možná tomu špatně rozumím, ale předpokládám, že smyslem jeho jevištních improvizací je (krom jiného) i demaskovat různé konvence, klišé a myšlenkové stereotypy. Že se má tedy jednat o humor vpravdě “absurdně-existenciální.” Pakliže je tomu vskutku tak, jeho poslední představení bylo naprostým nedopatřením a neúspěchem. V kraji bezbřehé duchovní a intelektuální pustiny (v severních Čechách), ve městě, kde se i gotický kostel vbrzku stane banální součástí nákupního centra, v prostoru, kde je nutné si takřka dennodenně pokládat otázku, zda mnozí z vašich spoluobčanů nejsou přímými kulturními potomky Hunů či Avarů, právě zde se J. Maryško naváží do “papeženství”. Jak trefné!
Tento příspěvek nemá být žádným mravoučným poselstvím, jedná se jen a jen o podnět k reflexi. Propříště přeji nadanému autorovi z divadla Demago šťastnější volbu tématu. A také mu přeji vše dobré!