ŽABÍ MUŽ Z KJÓTA (Studio Rubín, 06/2006)
Improvizace zpravidla hýří vtipem. Někdy bývají až „praštěné“ a překypující originalitou. Žabí muž z Kjóta splnil všechny tři vlastnosti a to i přesto, že se v mnoha různých rolích střídal stále tentýž muž.
Pražské divadlo Rubín hostilo na svých malých a alternativně vypadajících prknech, která znamenají svět, divadlo Demago. Konkrétně jednoho Žabího muže z Kjóta.
Improvizované představení začalo odvíjet svou dějovou niť v americké kanceláři, kde syn slavného Perryho Masona odhaluje všem v čekárně sedícím (tj.nám, publiku) vyřešení svého prvního velkého detektivního případu – konkrétně smrti své matky, kterou sám zabil. Letadlem se mladý Perry přepravuje do Kjóta a seznamuje se se stevardem Kálím. Kálí je vynikající a obětavý muž (později neváhá z letadla shodit vlastní ledvinu, aby Perrymu poskytl maso k ukázce amerického stylu jídla), pomineme-li ovšem jeho zvyk z letadla za letu káleti.
Perry si užívá asijské kultury, ale prožívá frustraci ze stylu zdejšího jídla. Jako správný Američan se domnívá, že k jídlu mu bude stačit jen jedna hůlka, ale k jeho zděšení na hrůznou rýži nestačí. Rozhodne se proto k činu, hodného svatořečení – naučí jíst Asijce příborem!
Od jeho mise ho však zdrží žena. A to ne jen tak obyčejná. Žabí královna, kterou v lidskou podobu uvrhl svým polibkem. Stačí jedna noc vášně a všechny stěny se lepí pod nánosy vajíček. K neštěstí celé, zatím nevylíhnuté rodiny, královna matka umírá nezáviděníhodnou smrtí. Školní výprava v podobě malých nezbedníků nafoukne nebohou žabí královnu, až praskne. Mladík tedy sbírá většinu svých dětí ze zdi a odchází splnit do buddhistického kláštera svůj závazek – naučit zdejší kulturu jíst příborem.
One-man show Žabí muž z Kjóta je sletem inteligentních vtipů, podávaných na pozadí alternativní scény až do roztrhání těla. A to, ač v menší míře, doslovně – tekla totiž i pravá krev.
23.06.2006 Michaela Wilhelmová / Webmagazín.cz
……………………………………………………………………………………………………………………………………..
KREVETY V PAUZE (Palác Akropolis, 12/2006)
Palác Akropolis nepatří jen hudbě. V posledních letech poskytuje prostory divadelním a tanečním produkcím, ale i různým performancím. V listopadu to byla mimo jiné uvedená komiksová inscenace Hana a Hana a dále představení Divadla Demago. To vystoupilo 22. listopadu 2006 s perfomancí Krevety v pauze. Improvizovaná one-man show z dílny Jiřího Maryšky stojí skutečně za zhlédnutí. Jak sám perfomer prozradil – staví svou tvorbu na bezprostředním souladu tří prvků - improvizovaném textu, hudbě a světlech. Vedle Jiřího Maryšky zajišťuje produkci Hendy Witanto, hudba, a Jan Morávek, světla a dekorace.
Performer Jiří Maryško staví na základech japonského divadla. Nutno ocenit a vyzdvihnout, že byť se jedná o improvizovaný text, splňuje performance všechny náležitosti divadelního textu – expozici, zauzlení i závěr. Včetně vývoje jednotlivých postav a jejich setkávání v kruhu.
Tématem produkce Krevety v pauze byla aktuální událost – zavalení horníků v dole. Hlavní hrdina se postupně setkává s animovanou postavičkou krtečka, s otcem zavaleného horníka, se satanem, atletem. Všechny postavy a jejich osudy do sebe logicky zapadají. Trochu nevkusná byla pasáž setkání horníka v pekle se „starými herci“ – Boris Rösner, Stela Zázvorková a Jaroslav Marvan. Ale to už asi k panu Maryškovi patří – zahrávat si absurdně s absurditami a povýšit je na karikaturu. To vše i za cenu toho, že stranou může jít například úcta k tradici a historii. Ovšem do tak vážných hloubek jeho improvizace skutečně neklesají, byť v případě této produkce se divák ocitl prostřednictvím děje v hloubce 4 500 m.
Divák nemusí mít strach z nudy. V celé produkci se skutečně nevyskytují žádná hluchá místa. Maryška a jeho tým jsou skvěle sladěni. Světla i hudba jsou přesně dávkované příslušné atmosféře. Pokud někdo z kolegů „zaspí, “ Jiří Maryško ho okamžitě přímo osloví a požádá o příslušnou akci. Na nemilost či milost jsou mu vydáni i samotní diváci. Pokud odejdete z jakýchkoli důvodů v průběhu produkce, performer ihned využívá situace a určitě vás zapojí do hry.
Divadlo Demago má bezesporu své postavení v divadelním světě. Působí neotřele a někdy i vřele svou hravostí a z toho plynoucí radosti. Vždyť i divák často vykouzlí úsměv – z překvapení nad rozuzlením zápletek, z objevení jistého inteligentního nadhledu, či případně – no ať se vydovádí.
4.12.2006 Josef Meszáros / Scéna.cz